V krajině Žďárských vrchů stále najdeme místa, kde se barvitá historie promítá v každodenním životě. Nejstarší minulost připomínají skály a rašeliniště. Vděčí svému vzniku mrazům a tajícím závějím poslední doby ledové. Dědictví původních pralesů nesou ostrůvky pestrých jedlobukových porostů v čele s nejstarším maloplošným zvláště chráněným územím Žďárských vrchů, národní přírodní rezervací Žákova hora.
Lesy střídají malá políčka a louky. Kamenité meze mezi nimi dávají za pravdu přirovnání, že se ve zdejším kraji chleba dobýval z kamení. Řídce roztroušené vesnice, zdobené černobílými roubenkami, spojují úvozové cesty s alejemi a božími muky. V krajině zurčí potoky i řeky, modrají se kola od středověku zakládaných rybníků a na jaře pestře rozkvétají četné loučky, které osadníci vzali lesu, ale které zůstaly ušetřeny intenzivnímu hospodaření. Právě díky mozaice harmonické kulturní krajiny byly Žďárské vrchy v roce 1970 vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí.
Při své návštěvě nezapomeňte na ohleduplnost vůči zdejší přírodě i ostatním návštěvníkům.
